Reklamy nominované,
protože využívají kusy těl

Ukazují člověka jako věc, kterou je možno použít — nikoli jako člověka.

Ukazují převážně ženy jako věc, kterou je možno použít, a ne jako člověka. Takové obrazy neobsahují či záměrně zakrývají obličej dané osoby, čímž z ní vytváří anonymní bytost. Jedná se o reklamy, kde je například hlava ženy nahrazena televizí či je tělo označeno čárovým kódem.

Reklamy též často ukazují kusy těl. Tělo je „rozřezáno“ na kousky, z nichž jen ty, které jsou považovány za atraktivní, jsou použity do reklamy. U žen je často využíváno poprsí, pozadí, ale také rty či rozkrok. U mužů se tento typ objevuje významně méně často a pokud ano, jedná se o detail rozkroku či svalů.

Tento způsob prezentace snižuje ženy a muže na úroveň spotřebního zboží a je s nimi také tak zacházeno. V důsledku pak může mít dopad na sebepojetí a vnímání vlastního i cizího těla zejména u dospívajících.

Nominace


Z předchozích let

Vždyť vám to musí lichotit, je to vlastně kompliment!

Ženy v sexistických reklamách většinou figurují pouze jako modelky. Jejich přítomnost nijak nesouvisí s inzerovaným produktem. Jsou tam takzvaně jen „na okrasu“. Ponižování žen na pouhé objekty následně vede k udržování nerovností. Pokud jsme ženy zvyklí vídat jako konferenční stolek, těžko si je představíme jako premiérky či prezidentky.

Od sedmdesátých let zneužívání žen v reklamách vzrostlo. (Lanis a Covell, 1995) Modelky mají čistě dekorativní roli bez zřejmého vztahu k výrobku a jsou ukazovány kvůli své tělesné přitažlivosti a sex-appealu.

Často se polonahé krásky vyskytují v reklamách, které ani s péčí o zevnějšek nesouvisí. (Patterson, 1996) Tento způsob prezentace snižuje lidskou důstojnost.

„Jednou v práci kolem mě procházel kolega a prohodil: ‚Vemte někdo Pavlínu na ten mítink, ať je aspoň na co se koukat!‘ Vyrazil mi dech. Reakce těch, kterým jsem to řekla, byla vesměs stejná – ‚Vždyť ti to musí lichotit!‘ To, že bych byla ráda brána vážně z profesního hlediska, nikoho nenapadlo.“ (sexismy.cz)