Pokud se v mediálním sdělení vyskytují postavy nebo situace, ke kterým má divák blízko nebo je zažil, pravděpodobnost nápodoby násilného chování vzrůstá. (Bok, Mifflin, 1998) V jednom případě například pětiletý chlapec z Ohia zapálil maringotku, ve které žil s rodinou. Při požáru zemřela jeho mladší sestra. Film Postel v plamenech inspiroval jednoho muže, který svou ženy zapálil, jiný zase svou manželku surově zbil. (Renzetti, 2003)

V reklamách je násilí často prezentováno jako něco, co je cool, co zvyšuje status zejména mužů ve společnosti. Násilí je ukazováno jako něco, co může být estetické a spojené s drahými produkty. To přispívá k bagatelizaci násilí reklamou.

Odborníci a odbornice se na důsledcích zobrazování násilí v médiích neshodují, shodují se však na tom, že může mít velmi negativní vliv. Především, pokud je násilí zobrazováno v pozitivním světle. Jeden z přístupů říká, že pokud sledujeme násilí často, roste šance, že si na něj zvykneme a budeme ho vnímat jako běžnou součást života. (Jirák; Köpplová, 2003)

Jinak řečeno, média normalizují násilí. Jiná teorie udává, že mediální obrazy nás kultivují, tedy udávají normy, podle kterých se řídíme i ve skutečném životě. (Jirák; Köpplová, 2003: 188)