Reklamy nominované,
protože propagují násilí
Cílem reklam, které zobrazují násilné scény mezi různými skupinami, je šokovat. Obrazové i textové násilí je ve spojení se sexismem založeno na dominantním postavení jednoho genderu nad druhým.
Reklamy většinou zobrazují dominantní postavení mužů nad ženami. Podřízení, pasivita a ovládnutí ženy slouží k potvrzení moci a statusu. Tlak na budování maskulinity ve spojitosti s agresí a násilím má dopad na představy o chování mužů v mužských kolektivech, kde tento tlak může vést k zesměšňování mužů, kteří tyto představy nenaplňují.
Tlak na potvrzování statusu a dominance prostřednictvím agrese a násilí se může projevit i ve vztazích mužů a žen — ve formě akceptování násilí na ženách.
Násilí v reklamě ze mě přeci neudělá násilníka…
Reklama ovlivňuje všechny, kdo ji konzumují, avšak každého jiným způsobem a jinou měrou. Že z jednoho člověka reklama neudělá násilníka, neznamená, že takhle nezapůsobí na někoho jiného. Výzkumy, jako ten od organizace UNESCO, prokazují, že zobrazování násilí v médiích v některých případech zvyšuje míru násilí na ženách.
V reklamách je násilí často prezentováno jako něco, co je cool, co zvyšuje status zejména mužů ve společnosti. Násilí je ukazováno jako něco, co může být estetické a spojené s drahými produkty. To přispívá k bagatelizaci násilí reklamou.
Odborníci a odbornice se na důsledcích zobrazování násilí v médiích neshodují, shodují se však na tom, že může mít velmi negativní vliv. Především, pokud je násilí zobrazováno v pozitivním světle. Jeden z přístupů říká, že pokud sledujeme násilí často, roste šance, že si na něj zvykneme a budeme ho vnímat jako běžnou součást života. (Jirák; Köpplová, 2003)
Jinak řečeno, média normalizují násilí. Jiná teorie udává, že mediální obrazy nás kultivují, tedy udávají normy, podle kterých se řídíme i ve skutečném životě. (Jirák; Köpplová, 2003: 188)