Ženy v sexistických reklamách většinou figurují pouze jako modelky. Jejich přítomnost nijak nesouvisí s inzerovaným produktem. Jsou tam takzvaně jen „na okrasu“. Ponižování žen na pouhé objekty následně vede k udržování nerovností. Pokud jsme ženy zvyklí vídat jako konferenční stolek, těžko si je představíme jako premiérky či prezidentky.

Od sedmdesátých let zneužívání žen v reklamách vzrostlo. (Lanis a Covell, 1995) Modelky mají čistě dekorativní roli bez zřejmého vztahu k výrobku a jsou ukazovány kvůli své tělesné přitažlivosti a sex-appealu.

Často se polonahé krásky vyskytují v reklamách, které ani s péčí o zevnějšek nesouvisí. (Patterson, 1996) Tento způsob prezentace snižuje lidskou důstojnost.

„Jednou v práci kolem mě procházel kolega a prohodil: ‚Vemte někdo Pavlínu na ten mítink, ať je aspoň na co se koukat!‘ Vyrazil mi dech. Reakce těch, kterým jsem to řekla, byla vesměs stejná – ‚Vždyť ti to musí lichotit!‘ To, že bych byla ráda brána vážně z profesního hlediska, nikoho nenapadlo.“ (sexismy.cz)