V reklamách vystupují především ženy štíhlé, vysoké, s plným dekoltem atp. a jejich vzhled je významně retušován. Ženy s jinými tělesnými proporcemi tak dostávají zprávu, že jsou divné — a snad by se za své tělo měly stydět. Přičemž i tyto ženy jsou v reklamách následně počítačově upraveny, takže v reklamách v naprosté většině případů nevidíme reálná těla. Reklama v nás pouze vzbuzuje dojem, že taková jsou.

Některé reklamy tento výsměch prezentují přímo: ironickými poznámkami anebo další stylizací žen, které se odlišují. Dosáhnout ideálu, který byl vytvořen v grafickém editoru, je nemožné, jeho všudypřítomnost však vzbuzuje pocity viny v těch, jimž se to nedaří (a to ani za pomoci prezentovaných produktů).

Ženy se se tak mohou cítit méněcenné a to u nich může vést k psychickým problémům jakou jsou deprese a poruchy příjmu potravy.

• Reklamy, které zobrazují především jeden typ žen a ignorují všechny ostatní, prezentují ideál krásy. Sdělují nám, že pouze ženy s určitými tělesnými parametry, ať už mluvíme o váze, výšce či poměru různých partií, mohou být v životě úspěšné. Tím se v reklamě stávají neviditelnými všechny ostatní typy žen – například ženy starší či s jinými mírami.
• Dle dokumentu Killing us softly 3 jen pět procent žen na světě biologicky může odpovídat ideálu krásy, který je v reklamách prezentovaný jako cíl, jehož by ženy měly dosáhnout.
• Ženy, které tento ideál nenaplňují, mohou propadat depresím a mohou se u nich projevit poruchy příjmu potravy. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR uvádí, že v roce 2015 bylo hospitalizováno 3 561 osob s poruchou příjmu potravy a 88% z nich byly ženy.