Humor a sexismus jsou dva paralelní procesy, je časté, že reklamy, které jsou sexistické, používají vtip. Na tom, že jsou sexistické to však nic nemění. Vtip, který je použitý na úkor ostatních je jako šikana – někdo se baví na úkor někoho jiného. Reklama je navíc část našeho společného veřejného prostoru. Podobně jako nechceme, aby byl sprostý prezident, i když jinak nám sprostá slova nevadí, stejně tak od veřejného prostoru máme větší očekávání než od nástěnky doma v kuchyni.

Od roku 1970 sexuální vykořisťování žen v reklamě vzrostlo. (Lanis a Covell, 1995) Přestože populární heslo zní, že „sexismus prodává“, v reálném marketingovém světě se nic takového nepotvrdilo. Takové reklamy jsou spíše neúčinné (de Young a Crane, 1992).

„Když na nelichotivé poznámky o ženách namítnu, že mě urážejí, okolí reaguje klasickým argumentačním faulem: ‚Tohle může urazit jen ženskou beze smyslu pro humor,‘ nebo: ‚Když se ti to nelíbí, jsi určitě hnusná a zamindrákovaná.‘ Některým mužům bych přála, aby si zažili, jaké to je, formulovat každou větu tak, aby byla brána vážně.“ (sexismy.cz)